Návštěva železničního muzea v Kroměříži

Vydáno: 24.8.2017 • Autor:

Děkujeme Honzovi Balákovi za tento hezký článek!

První týden v srpnu se konala týdenní rekondice v Kroměříži. Sešlo se nás 13 klientů s vodicími psy a náramně jsme si to všichni užili. Nejen procvičování práce našich čtyřnohých kamarádů, ale také bohatý a rozmanitý doprovodný program, který nám zajistila Lenka Pláteniková.

Jako železniční nadšenec jsem se nejvíce těšil na návštěvu kroměřížského železničního muzea. A opravdu bylo o co stát. Ač jsem většinu exponátů víceméně znal, tak i přesto jsem si připadal jako Alenka v říši divů. Ale vše postupně.

Při příchodu do muzea se nás ujali dva zaměstnanci, a abychom si prohlídku dostatečně užili, tak jsme se rozdělili do dvou menších skupin.

V první místnosti dominovalo funkční elektromechanické staniční zabezpečovací zařízení. Zařízení zabezpečuje cestu vlaku, ovládá výhybky i návěstidla. To vše jsme si mohli také vyzkoušet. Postavila se tzv. vlaková cesta pro vjezd vlaku do stanice, aktivoval se blikající semafor, řádně podpořen zvukovou výstrahou, a dal se pokyn na stavědlo, kde signalista podle příkazů ovládacího pultu přestavil výhybky a zabezpečil je proti nechtěné manipulaci. Tímto byla vlaková cesta postavena a pomyslný vlak mohl vjet do stanice. Je s podivem, že zařízení, které vzniklo na konci 19. století, může bez problémů fungovat (po menších vylepšeních) i na začátku století jednadvacátého.

Patřičně jsme si vyzkoušeli také tzv. kompostér a termion pro výdej jízdenek. Označenou jízdenku jsme si mohli odnést jako památku. Z menších exponátů jsme si mohli prohlédnout i výpravku výpravčího, staniční deník, a naši průvodci se mohli podívat také na modely několika lokomotiv ve vitríně.

Druhá místnost byla zaměřena na drážní komunikaci. Osahali jsme si a vyzkoušeli dálnopis i děrné pásky s posílanými zprávami.

Ve třetí místnosti jsme se usadili na lavici, která byla využívána (a stále ji můžeme potkat v nostalgických vlacích) v osobním vagonu, kterému se říkalo „rybák“. Na to, že vůz byl třetí třídy, posezení na lavicích bylo velmi příjemné. Shodli jsme se, že některé dnešní moderní sedačky ve vagonech tak pohodlné nejsou.

Osahat i vyzkoušet jsme si mohli i několik menších exponátů. Například lokomotivní houkačku. Komu se do trubky podařilo správně fouknout, tak se mohl pokochat krásným lokomotivním zahoukáním.

Srovnali jsme si velikost válce z motoru od osobního auta, nákladní Liazky a lokomotivy řady 749/751, které se přezdívá „Bardotka“. Vedle lokomotivního válce byl ten z osobního auta jako mravenec vedle slona.

Dalším exponátem byl tzv. návěstní opakovač, který bývá umístěn před strojvedoucím. Ukazuje návěst, která bude zobrazena na dalším návěstidle (semaforu). Tím strojvedoucímu velmi ulehčuje práci a jízda vlaku je tak mnohem bezpečnější. Nakonec jsme si ještě prohlédli mechanický záznamový rychloměr, který funguje jako tzv. černá skříňka.

Nakonec jsme poděkovali za skvělý výklad a vstřícný přístup, přispěli do pokladničky muzea a pomalu jsme zpracovávali zážitky z celého odpoledne. Mně se ale z muzea vůbec nechtělo 😊.

Kalendář akcí

 Říjen 2017
PÚSČPSN
2526272829301
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
303112345